Prezident, který chtě nechtě musel jmenovat svého neoblíbeného následovníka prvním ministrem, se s jeho jmenováním smířil jen na oko. Mirek Topolánek totiž není ochoten plnit Václavu Klausovi co mu na očích vidí, tak jako to předvedl pražský primátor při svém názorovém přemetu ohledně kaplického „chobotnice“. Když přišly volby v krajích a do senátu a ODS v nich neuspěla, „hradní křídlo“ zatroubilo k útoku. Druhé dějství tohoto dramatu lze očekávat při volbě předsedy ODS v listopadu, Bém již oficiálně oznámil svou kandidaturu na předsedu strany.
Zarážející na tom celém je právě role prezidenta. To, že ve stranách existují různé bloky a názorové platformy je vcelku normální součástí politického života, stejně tak jako to, že mezi sebou soupeří o moc ve straně, potažmo ve státě. To, že do jejich soutěžení zasahuje prezident republiky, byť by byl čestným předsedou strany, už normální příliš není a občany by mělo zajímat proč se tak děje a jaké to bude mít důsledky.
Jak už bylo řečeno, Topolánkův vyzyvatel Pavel Bém, je mnohem ochotnější naslouchat názorům Václava Klause a plnit jeho politická zadání. Pokud tedy Pavel Bém získá předsednickou pozici v ODS (a můžeme jen spekulovat, jestli spolu s ní i křeslo předsedy vlády) dostaneme se do podivné situace, kdy parlamentem volený prezident získá kontrolu nad vládou a stane se jakýmsi „nadpremiérem“. O tom, že Klaus této možnosti využije k prosazování svých radikálních názorů nelze ani v nejmenším pochybovat.
Obávám se, že pokud nastoupí do funkce předsedy ODS(a možná i vlády) Pavel Bém, bude to mít neblahý vliv na naše vztahy s EU přesně v intencích prezidentových názorů. To je možná v zájmu Václava Klause, nebo Vladimíra Putina, rozhodně ale ne v zájmu občanů ČR a domnívám se, že v tom by se mnou mohla souhlasit i nemalá část členů ODS. Bude nyní na nich, jaké z toho vyvodí závěry, plody jejich rozhodnutí bude ale sklízet celá česká veřejnost.